Martin Zlámalík – V Uničově je cílem medaile

Média vloni chybně uváděla, že to v Hlinsku byla tvoje první medaile. To ovšem nebyla pravda. 
 
Jednu mi ubraly. V roce 2004 jsem ještě jako třiadvacítkář dojel v Plzni těsně druhý za Kamilem Ausbuherem a před Radkem Šimůnkem. Bylo to velmi zajímavé, vyškolili jsme tenkrát všechny authoráky.

Zdeněk Štybar po posledním závodě v Baalu mluvil o tom, že to na mistrovství republiky určitě nebude snadné. Říkal, že ty jsi jel velmi dobře, a Radek Šimůnek se na mistrák vždycky dokáže dobře nachystat. Jaké jsou tedy tvoje ambice pro nedělní mistrák v Uničově? 
 
To je od něj hezké, že se mnou Štyby počítá. (smích) Myslím, že tahle trojka by tam měla dle současné výkonnosti být. Ambice jsou jasné, určitě pomýšlím na medailové posty, to je můj cíl.  

Ale na druhé straně je to závod jako každý jiný a může se stát cokoli. Já jsem měl třeba na svěťáku v Namuru pět defektů v jednom závodě a takové okolnosti můžou výsledek hodně ovlivnit. Když se vše sejde, mělo by to v Uničově na medaili vyjít. 
 
Tři favorité na medaile jsou jasní. Může někdo překvapit? Vloni třeba hodně zamíchal kartami Jaroslav Kulhavý. 
 
Je to mistrovství republiky a na tento závod všichni ladí více. Petr Dlask, David Kášek a Vladimír Kyzivát budou mezi sebou bojovat o vítězství v TOI TOI Cupu a je možné, že je to kopne o kategorii výše, než by sami čekali. Zvlášť Petr Dlask má spoustu zkušeností, umí se připravit na velké závody, a hlavně na domácí scéně.  

Jarda Kulhavý je velký otazník. On má vysoký standard po celý rok. Letos měl ale po zisku titulu mistra světa horských kol spoustu společenských povinností a cyklokrosu nedává tolik, ani nemá tolik ambicí. Přece jenom olympijská sezona je jednou za čtyři roky a on svou přípravu na biky nemůže v žádném případě ohrozit. Určitě pojede naplno, ale pokud se nebude cítit dobře, nebude bojovat za každou cenu. Každopádně má takovou výkonnostní úroveň, že se s ním musí počítat. 

Myslíš, že by někdo z třiadvacítkářů mohl překvapit? 
 
Já se pohybuju v Belgii a tak nemám takový přehled. Oni když přijedou do Belgie, tak jsou to pro ně úplně jiné závody. Startují ze zadních řad, takže jejich výsledky nejsou úplně objektivní. Ale všiml jsem si třeba Nesvadby, který jezdil velmi dobře. 

Tím, že třiadvacítkáři nejedou o své tituly, nebudou se hlídat mezi sebou. Je to mimochodem velká škoda, že Česká republika nevyhlašuje mistry republiky do třiadvaceti let, protože těm klukům to pak otevírá cestu do zahraničí, mistrovské dresy jsou tam hodně žádané a ceněné. 

Může se stát, že někdo z mladých při dobrém startu vydrží až do konce. My jsme taky zlobili, když jsme byli ve třiadvacítce. Já, Martin Bína, Radek Šimůnek, o Štybym ani nemluvě.  

Tentokrát se kvůli televiznímu vysílání startuje v pravé poledne, což není obvyklý čas. Vy jste zvyklí na třetí hodinu. Bude to dělat problémy? 
 
Problém to asi nebude, ale je to rozhození z běžného rytmu. Mně už to bylo hodně nepříjemné, když jsme startovali v Diegemu v půl osmé večer. V neděli to bude mít výhodu, že nebudeme tak dlouho čekat, kdežto v Diegemu to bylo dlouhé. Člověk musí přes den více jíst a s plným žaludkem se taky nejezdí dobře. 
 
V Uničově to bude na druhou stranu rychlé. Jsem zvyklý být v místě startu čtyři hodiny předem, teď budu v Uničově teprve snídat, až tam přijedu. Bude třeba změnit rituály, jinak si hlídat čas. 

Na druhou stranu je to pro všechny stejné a my potřebujeme, aby cyklokros byl kvůli popularitě vysílán v přímých přenosech, takže se musíme s podobnými změnami vyrovnat.

Co bys řekl k trati? Je těžká? 
 
Já tam naposledy závodil asi před čtyřmi lety a nedokážu si představit ty změny na trati. Po prostudování mapky si myslím, že nejtěžší úsek bude vzadu kolem těch schodů. 
 
Velkou roli bude hrát počasí. Na oranici jsou přidané smyčky. Jestli bude pršet, bude se tam asi hodně běhat. Mrznout asi nebude, aby to bylo rychlé. Spíše bude nad nulou a bude sněžit a pršet. 

V neděli se samozřejmě jedou mistráky i v jiných zemích. Nejsledovanější je ten belgický. Ty v Belgii působíš. Jak to tam bude vypadat letos? 
 
Letos se mistrovský závod koná v Hooglede-Gits, kde se v roce 2007 jelo mistrovství světa, které vyhrál Erwin Vervecken před Jonathanem Pagem. Závod byl tenkrát poznamenaný pády Nyse a Wellense, kdy jim tam do cesty motorkář s kameramanem hodili kus bariéry.  

Je to strašně těžká trať. Pořád tam prší, je nad nulou. Výjezdy jsou těžké. V nejlepší formě je Sven Nys, jak to předvedl v Baalu. Na bahně je velkým favoritem. On je zase na druhou stranu člověk běžných závodů a ne těch obrovských, jako je mistrovství Belgie a světa, takže může být trošku svázaný. Určitě pojede dobře Kevin Pauwels, možná i Klaas Vantornout. U toho ale nevím, jak to má po Baalu s kolenem, které si tam rozsekl. Dobře jezdí v poslední době Rob Peeters, ten by mohl překvapit. Niels Albert bude určitě chtít svůj titul obhájit. Favoritů je tam spousta, určitě více než pět. Není to tak jednoznačné jako u nás. 
 
Ty patříš se Svenem Nysem do velkého týmu, který zastřešuje Landbouwkrediet a KDL Trans. Čím to, že je už přes patnáct let tak stabilně na vrcholu? Sice nemá tolik titulů mistra světa, ale v Belgii se neméně tak vysoko cení počet vítězství v závodech a prvenství v dlouhodobých seriálech. 
 
On je neskutečný profesionál, vždy stoprocentně koncentrovaný na svou práci, každý den, hodinu a minutu v roce. On si nedovolí jediný prohřešek v životosprávě. Dokáže pracovat s tím, co mu pán bůh dal. Zná dokonale svoje tělo. Nad vším důkladně přemýšlí a analyzuje, co mu to přináší. A pokud to tak dělá už tolik let, má spoustu zkušeností. 

Nikdy se mu třeba nestane to co v Diegemu Štybymu, který v prvním kole nastoupil a pak prohlásil, že jediný koho odrovnal, byl on sám. Nys tam měl velmi špatný den a přesto z toho svou chytrostí dokázal vytěžit třetí místo. Což je právě to umění – zajet dobrý výsledek, když nemáš dobrý den. 
 
Ještě jednu otázku na tebe. Začal jsi sezonu dobře. Doma jsi se představil ve velmi dobrém světle, v Mnichově Hradišti jsi vyhrál. Pak už to ale šlo dolů. Až v poslední době se lepšíš. Čím to?

Začátek sezony byl super a nejlépe jsem se skutečně cítil v tom Hradišti. Hned potom jsem dostal pozvánku do Kalmthoutu a na první Superprestige. Tam jsem bohužel něco chytnul. Bylo to něco na způsob cytomegaloviru a Eppstein-Barr viru, nebo přechozená mononukleóza. Dlouho jsme to řešili s MUDr. Jánoškou i belgickými doktory. Nikdo si s tím nevěděl rady. Nebylo to nic konkrétního. Šlo o nějaký zmutovaný vir. U takovýchto onemocnění je nejdůležitější, aby si organismus vytvořil obranné protilátky, člověk tomu nedokáže sám pomoci nějakými léky. 

Těch virů je celá řada, jsou i těžší typy. Třeba takový Němec Walsleben nemohl vloni tři měsíce vůbec nic dělat. Já se cítil docela dobře, proto to tak dlouho trvalo. Nejdříve jsem si myslel, že je to ovlivněné psychikou, že jsem byl nervózní z velkých domácích závodů v Plzni a Táboře.  
 
Protože to pořád nešlo, začal jsem chodit na krevní testy. Až v Belgii mi pak udělali speciální virové testy, který objevil nějaký vir, který zatěžuje játra, ledviny a slinivku. To má vliv na krev. Dokud jsem jel na osmdesát devadesát procent výkonu, tělo fungovalo standardně, ale jakmile jsem jel za hranou, vyčerpala se krev a já jsem neregeneroval. Když jsme to zjistili, mohl jsem trénovat jeden den a ten následující jsem musel orážet. Bohužel jsem celý měsíc ztratil, protože jsem své problémy přikládal něčemu jinému. Při tréninku, kdy není takové fyzické vypětí, se dalo, ale v závodě to nešlo.  
 
Teď už se cítíš dobře? 
 
Zhruba čtrnáct dní před Vánoci jsem věděl, že je to na dobré cestě. Na výsledcích to začíná být vidět. Sezona ještě nekončí. Po mistráku v Uničově jsou dva světové poháry a mistrovství světa, potom nás v únoru čekají v Belgii ještě tři závodní víkendy. Pokud to hodně přeženu, tak když vyhraju poslední dvě Superprestige, tak všichni zapomenou, co jsem předváděl celou sezonu předtím. To znamená, že ta sezona se dá ještě zachránit.  
 
Protože v týmu věděli o mém problému hned od začátku a pomáhali mi, tak na mě nikdo netlačí. Prodloužili mi smlouvu o další rok. Jsou spokojeni s mým odhodláním dál se zlepšovat a pracovat na sobě. Mám jejich důvěru. Strašně mi to pomohlo psychicky, nemusel jsem se stresovat bojem o další smlouvu. Můžu dál pracovat jako cyklista a dělat to, co mě baví. 

Říkal jsi, že tým chce postoupit výš. Landbouwkrediet ale patří do druhé divize. Vysvětli nám ty souvislosti.  
 
Já jezdím za KDL Trans Landbouwkrediet a tento tým dosud fungoval jako taková farma Landbouwkredietu, za který jezdí i cyklokrosaři Sven Nys, Sven Vanthourenhout a Vincent Baestans. Jinak máme samozřejmě společné zázemí a jsme dost propojení. 
 
Se mnou v KDL Trans Landbouwkrediet kromě Roberta Gavendy je i spousta čerstvých třiadvacítkářů a juniorů. Dosud to nemělo kvůli jejich mladému věku smysl, ale nyní se změníme v tým, který bude mít status UCI kontinentální tým. Cílem je jezdit větší etapáky a dostat se i na lepší závody do zahraničí, a bez toho by to nešlo. 

Text: Martin Bali-Jenčík